Z vesela o neveselém

Tak Vám sleduji televizi a čtu noviny a tak nějak si uvědomuji recept na krizi očima relevantních stran a stranou s vyděračským potenciálem (dále jen již jako KSČM). První slova kritiky padnou na ODS. ODS si myslí, že nejmoudřejší je postihnout tzv. Janotovo balíčkem střední třídu a okrajově i tu nižší. Nepříjde jí nemorální snížit příjem osobám na mateřské dovolené o 24% a bohaté nepostihnout vůbec s odůvodněním, že je, myšleno ony podniky, už postihla krize a minulá vláda KSČSSD. ČSSD zase přijde správné zvýšit daně více méně všem, aby pak mohla rozdávat opět více méně všem, nikoli jen těm potřebným, ale i těm kteří parazitují na její nerozvážné štědrosti. A konečně KSČM by zas nejraději postihla jen bohaté a jako Nikolaj Šuhaj Loupežník vše rozdala, či lépe řečeno projedla. Ani jedna ze stran tak není schopná pragmatického vidění problému, žádná z nich mě nepřesvědčila, že je schopná nadhledu a opučtění od svého volebního programu. (Kdykoli jindy bych nadával, že se od svého volebního progamu odklánějí, ale kdy jindy by měli? Jindy jej tak ochotně opouštějí a zrovna v této situaci, která si to žádá, se chovají opačně, ale to je zas jiná věc, takže zpátky k dnešnímu tématu) Copak je tak složité uvědomit si, že na řešení krize by se měli podílet všichni přibližně stejným poměrem? To za předpokladu, že viník není známí. A připusťmě, že není nebo spíše je daleko a stejně z něj nic nedostanem. Takže otázka je jasná. Proč neexistuje elementární spravedlnost a tuto krizi zaplatí opět střední a nižší třída a to za situace, že navzdory ekonomické krizi nedochází ke stagnaci v počtu dolarových miliardářů.